Acacia Farnesiana

Při zakládání zednářského kroužku v Brně 18. 4. 2009 byl název „Acacia“ vybrán zakladateli z pěti nebo šesti jiných návrhů na pojmenování kroužku. Při té příležitosti se zakladatelé dohodli, že stejný název ponese Lóže, jež z něho může eventuelně vzniknout.

Z hlediska botanického je akácie strom, rostoucí na suchých místech tropického a subtropického pásma Afriky, Evropy, Asie a Ameriky. Vyskytuje se v Austrálii i Oceánii.

Podle jedněch pramenů je na 400 druhů akácie, podle jiných je na světě na 1 200 druhů akácií. Většina těchto druhů je porostlá ostny a má tvrdé, trvanlivé dřevo, které nepodléhá hnilobě. Dřevo akácie se užívá v nábytkářském průmyslu, i k stavbě lodí. Různé druhy akácií mají i různé léčitelské vlastnosti. V zemích původu je často akácie jediným stromem, kterého lze využít ve stavebnictví, na topení a na krmení dobytka, protože jiné dřeviny a rostliny nevydrží tvrdé podmínky pro svůj růst. Akácii v některých oblastech používají i k vysoušení pozemků. Příkladně – jeden druh akácie je nazýván „perský mahagon“ a vyrábí se z ní specielní nábytek.

V našem případě je míněna Acacia Farnesiana, u nás nazývaná „mimóza“, citlivka. Je zajímavá tím, že ráno při východu slunce rozevře a zvedne své jemné listy. Při malém dotyku se list během několika vteřin zavře a svěsí se, pak se rozvine, až je klid. Své listy akácie zavírá a svěšuje při západu slunce. Akácie F. má kulovité, žluté květy, které silně voní. V našich podmínkách venku nepřezimuje a je třeba jí přechovávat v místnosti. Mezi akácie nepatří náš akát trnovník. Je to pouze příbuzný strom s jinými vlastnostmi. Pěstování akácie F. není u nás rozšířené, věhlasé zahradnické firmy jí buď neznají, anebo znají, ale nevedou. Shánění mladé rostlinky mi trvalo pět let.

Acacia je v některých kulturách uváděná jako posvátný strom. V encyklopedii dr. Čapka z r. 1940 je akácia uvedena jako symbol mistrů zednářských a je nazvána symbolem zasvěcení.

Akácii jako posvátný strom uctívali starověcí Egypťané i Arabové. Kult uctívání akácie se snažil zničit a potlačit prorok Mohamed. Staří Arabové nosili na oblečení větvičky akácie jako symbol zasvěcenců. Taková symbolická větvička se u některých, starých. arabských kmenů nazývala „houzza“. Ve Skotském ritu starém a přijatém je v rituálu užito zvolání, jež má být provoláním slávy. Je to zvolání „ Huzza, huzza, huzza“ [ozé, ozé, ozé]. Údajně se jedná o radostný, lidový pokřik z Anglie a Francie, který byl převzat od Arabů, a pojmenovává větvičku akácie.

Egypťané a Arabové zasvětili akácii denním božstvům a byla pro ně slunečním emblémem, neboť se její listy otvírají s prvními paprsky vycházejícího slunce a zavírají se při západu slunce.

Podle biblickým legend byly dřevěné části archy úmluvy ze dřeva akácie. Podobně byly ze dřeva akácie stůl a oltář pro oběti, které nechal zhotovit Mojžíš. Dřevo bylo obložené zlatem, nebo bronzem. To, že byla akácie považovaná za posvátnou už ve starověku zřejmě způsobila její odolnost proti hnilobě.

Podle Nového zákona bible uvádí, že kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus, byl také zhotoven ze dřeva akácie. V té době v okolí jiná dřevina nerostla. Také Kristova trnová koruna byla upletena z ostnatých větviček akácie. Také kopí římského vojáka Longina mělo být z akáciového dřeva.

Dávné společnosti a cechy měly často ve svých znacích rostliny. Akácie je posvátný strom zednářů a v sz literatuře se objevuje její definice: „Akácie je strom, jehož tajuplné vlastnosti znají pouze Mistři.“

Symbol akácie je spojován s rakví a hrobem. Na lóžových obrazech je kreslena položená na rakvi, nebo zapíchnutá do kopečku hlíny. Akácie je také považována za symbol nevinnosti. Novodobé, spekulativní lóže, se nazývaly „velmi osvíceným místem, útočištěm ctnosti, v němž vládne Mír, Nevinnost a Rovnost.“

V zednářství je jako symbol, podle literatury, používána Acacia Farnesiana, mimóza. Mimóza je v řeči květin symbolem bezpečnosti a jistoty, že zrovna tak jako při symbolické smrti Hirama, vstane zasvěcenec a bude v obnoveném, novém životě vzhlížet ke slunci a kráčet ke Světlu. Slunce a Světlo jsou ohlašovány mimózou se zlatožlutými, vonícími květy.