Je Velký Architekt Všehomíra bůh?

Politik by odpověděl..... to je zajímavá otázka, jak my říkáme, přímo na tělo.... a začal by mluvit o loňském sněhu. Tak se ve většině případů vykrucují znalci školení v rétorice v situaci, kdy neumějí odpovědět na otázku. Tím chci hned na začátku naznačit, že odpovědět na otázku, zda je V∴A∴V∴ bůh, neumím a nedokážu. Ale na rozdíl od politika nechci mlžit. Touto otázkou se zabývám už dlouho, vrtá v hlavě nejen mně, ale i mým přátelům, naladěným na stejnou vlnu. Dost často si říkáme, že tu jde o složitou otázku a že si o tom musíme popovídat a odpovědět si. To jsou ctnostná předsevzetí, něco jako sliby na Nový rok. Jednou se začít musí, třeba neuměle učinit pokus o vyvolání polemiky.

Už teď vím, že k tomuto tématu není jednoznačná odpověď, kterou by bylo možné interpretovat z několika jiných materiálů, něco jako kompilát. Pokud by odpověď přece byla nějakým koncilem stanovena, jistojistě by se jednalo o dogma. Netroufám si, ani nejsem povolán k tepání veršů k oslavě boha a V∴A∴V∴. Hloubání na toto téma je na úrovni mého chápání a myšlení. Kam se až dostanu?

V∴A∴V∴ začíná tam, kde je hranice našeho svědomí. Znamená to, že tuto hranici si stanovuje každý sám pro sebe. Princip V∴A∴V∴ je prostředkem k toleranci a porozumění mezi námi, byť jsme jiného náboženství, jiných názorů. Věříme, že V∴A∴V∴ je něco, z čehož povstalo všechno ostatní. Mezi zednáři je to něco nazýváno termínem V∴A∴V∴, to něco je Tvůrčí Princip, symbol, tvořivá síla, jsoucnost. Na základě tohoto Principu respektujeme svědomí jiných BB∴, respektujeme jejich víru, respektujeme jejich spiritiální svobodu.

Zjednodušeně by bylo možné nazvat V∴A∴V∴ Bohem, dokonce je možné položit mezi oba výrazy rovnítko. To ale neplatí všeobecně. BB∴ nábožensky založení toto rovnítko pro sebe mohou použít, ale nemusejí. Pokud by toto rovnítko platilo výhradně, nutně musí všichni věřit v konkrétního Boha. To ale pak není svoboda myšlení, to je vnucování konkrétní víry. Občas se setkáme s adepty, hledajícími, kteří tvrdí, že nejsou věřícími. Podle mého názoru to poněkud filozoficky skřípe. Dotyční asi myslí, nebo hlásají, že nevěří v konkrétního Boha, jež je pro danou kulturní oblast charakteristický. Soudím, že věřit se musí, jinak řečeno, bez víry není života. Tzv. nevěřící lidé musejí v něco věřit, věří v sebe, věří v moc peněz, věří některým morálním zásadám, věří ve vynálezy vědy, vlastně věří, že nevěří v to, co jiní. Je to svobodná vůle těchto lidí, ale nezávidím jim, musejí se často cítit osamocení, zvláště v nemoci, při neúspěchu nebo při zklamání lidmi, kterým důvěřovali.

Vypůjčím si myšlenku B∴ Vít. Člověk nábožensky věřící může být tím, komu Bůh pomáhá, posiluje ho, ten, který s Bohem rozmlouvá. Jiný věřící je společensky bezúhonný, dobře vychovaný, chodí do kostela, protože to je tradice, v jeho okolí „se to nosí“ a jeho neubude, když občas zajde do kostela a provede rituální úkony, kterými udělá jiným věřícím radost a zajistí si tím místo ve společenské vrstvě nebo dokonce volební hlasy. V jiném prostředí je schopen uznávat jinou autoritu a blahosklonně naznačit, že to s tím Bohem není tak jisté. Takhle lze zacházet s Bohem, ale ne s V∴A∴V∴ Prostě to nejde. Ten, kdo o sobě tvrdí, že je ateista, není neznaboh. Ateista se problémem náboženství a Boha zabývá a vynakládá hodně úsilí, aby dokázal, že Bůh neexistuje. Je to vlastně věřící člověk – věří, že Bůh neexistuje. Neznaboh je člověk, který se Bohem nezabývá, nepřemýšlí o tom, zda Bůh existuje nebo ne. Problém je mu ukradený. Takových lidí je u nás většina, jsou líní přemýšlet. Takové lidi mohu ze svého postoje jen politovat. A soudím, že takoví lidé, tedy neznabozi, nejsou schopni se zabývat principem V∴A∴V∴.

Podle mně nejde ztotožňovat Boha s V∴A∴V∴ – i když připouštím, že to je možné, zejména u lidí z protestantských církví. V náboženství je Bůh dárcem zákona, zároveň soudcem i vykonavatelem trestů. Je ochráncem svých oveček, většinou jenom jich a ne jiných. Je tvůrcem a neomezeným vládcem. Boha prosíme o pomoc, většinou, dostaneme-li se do úzkých, modlíme se k němu a žádáme ho o kladné vyřízení našich záležitostí, za rouhání jsou slibovány tresty, když ne za života, tak na věčnosti. Tak lze omlouvat nepotrestané lumpárny jiných tresty „až někdy“, tedy na věčnosti. Sporné je, zda tresty platí jen pro věřící příslušného Boha, nebo také sahá pravomoc našeho Boha do sféry jiných náboženství, nebo zda platí i pro bezvěrce. Známe rčení „bez vůle boží ani vlas s hlavy nespadne“, nebo „děj se vůle boží“, tedy Bůh je pro nás všemocný, aspoň jsme nabádáni, abychom tomu věřili. Ve jménu Boha se vyhlašovaly dobyvačné války, vraždilo se, páchaly se ty nejhorší zločiny, aby byly vzápětí zástupci Boha na zemi odpuštěny, někdy i roky dopředu. Ale Bůh má být prototypem lásky, spravedlnosti, milosrdenství. Tady mi tato tvrzení poněkud skřípou. Jak mohou být jménem Boha vražděny nevinné osoby? Přičemž náboženství, ve kterém Bůh požaduje takové násilí, je mírumilovné. Jen lidé dělají z Boha nástroj pro získání mamonu a bohatství, získání moci nad druhými. Kde je ale pravda?

O V∴A∴V∴ nelze říci, že jeho jménem vyhlašuji válku, protože V∴A∴V∴ není Bůh. Není dárcem zákona, netrestá neposlušné, nemodlíme se k němu a nespoléháme se na jeho imaginární pomoc v nesnázích. Netvrdí ústy svých stoupenců, že je jediný vyvolený a spravedlivý a ostatní, kdo ho neuznávají propadnopu peklu. Zajímavý je landmark UGLE o požadavku víry v jednoho Boha, ale o tom jinde. Ústy V∴A∴V∴ nejsou předávána nařízení, dogmata, nejsou stanovovány neměnné zákony. Tedy neslouží k vyhrožování a zastrašování. Princip V∴A∴V∴ uznává svobodu myšlení, svobodu víry v bohy. V∴A∴V∴ je poznání, moudrost, radost ze setkávání, síla cti a slušnosti. Poznání, sebevzdělávání, pomoc potřebným, šíření humanitních myšlenek a principů kolem sebe nazýváme souborně „Cesta ke Světlu“.

Je uznávání V∴A∴V∴ přestoupením příkazů víry? V monoteistických náboženstvích jejich Bohové požadují výlučně víru jen v ně. Opak se trestá – a krutě. Podle Desatera v křesťanství je jedno z přikázání „ v jednoho Boha věřiti budeš“ základním dogmatem víry. Ne tak docela, ale o tom později. Už i katolická církev připouští zednářskou filozofii, ale v absurdní vyjímce.

Pokud chceme polemizovat, bavit se, rozprávět, diskutovat o V∴A∴V∴, je nutné se zabývat i prvopočátkem vzniku pojmu. A také důvodu jeho vzniku i potřebě pro pojmenování nově se tvořícího osvíceneckého myšlení.

Traduje se, že novodobé SZ vzniklo v r. 1717 v Londýně sloučením čtyř lóží. Dovolím si nesouhlasit a označit toto tvrzení za dogma, šířené konzervativním zednářstvím anglosaským jako podpora tvrzení o jeho jedinečnosti a nadřazenosti jiným podobným spolkům. Toto datum lze považovat za vznik Velké Lóže Anglické – UGLE, ale ne za vznik zednářství. Většina autorů publikací o zednářství se tomuto tvrzení podrobuje, možná ze setrvačnosti, možná z obav před zhroucením hegemonistické politiky, kterou UGLE provádí.

Můžeme věřit, že čtyři lóže existovaly, i když o tom nejsou žádné důkazy ani záznamy, prý byly všechny zničeny. Ale kde se ty lóže vzaly? Určitě nebyly založeny účelově týž den jako UGLE, ani nevznikly pár týdnů před tím. Byly tady a vznikly na základě nějakých dohod, konvencí, měly jistě i svůj statut a hierarchii. Zda si říkaly lóže nebo jinak, zda byly členové zasvěceni či ne, zda měly rituály, to nevíme. Nic se nedochovalo. Soudím ale, že tyto lóže nebyly hospodskými spolky, nebo náhodně sešlou gurmánskou společností. Myslím, že byly přísně organizovány, podléhaly utajení a měly přísná organizační ustanovení. Vše vyplývalo z organizace cechů, cechovních spolků a přeneseně i kamenických dílen, které byly organizovány podle nejpřísnějších regulí. Mám za to, že zednářství spekulativní vzniklo postupným dlouhodobým přerodem dílen a hutí operativních. Přísné regule mohly existovat hodně let, možná staletí před rokem 1717.

Dvere

Při svém pátrání na našem území jsem narazil na zednářskou symboliku, pocházející z doby dlouho před hlásaným založením zednářství. Netvrdím, že jde o zednářskou symboliku v dnešním smyslu, nebo důkaz existence dřívějšího zednářství, ale určitě jde o přísně organizované spolky s jasnou organizační strukturou, s dobře utajenými vnitřními regulemi, které se od dnešních dílen liší jen málo. Dá se říci, že to mohl být určitý směr vývoje středověkých cechů, který nám zatím uniká. Uvedu příklady – na překladu jednoho kostela je vytesán v masivním překladu dveří tovaryšský symbol v poloze jakou užíváme dnes. Tedy úhelnice s rozevřeným kružítkem v úhlu asi 60°. Ve znaku je ještě zkřížené dláto a palice. Znak je vytesán v ozdobném erbu, což koliduje se zednářstvím, ale kdoví proč je znak tak koncipován. Kolem znaku je český nápis a vytesaný letopočet 1698. Vše je vytesáno z jednoho kusu kamene. Zkusil jsem se doptávat po muzeích a pár informací má cenu zlata. Huť nebo dílna, která znak vytesala, není známá, ale podařilo se zjistit, že překlad nechal vytesat místní sládek jako dík za zázračné uzdravení. Soudím, že dláto a palice nejsou znakem kameníků, ale jsou znakem cechu bednářů z pivovaru. Za objevení znaku vděčím B∴ Vr.

Truhla

Další příklad – na známém hradu Kost je vystavována truhla. Sice na hrad byla zapůjčena jako exponát, ale majitel má o truhle pouze informaci, že se zřejmě jedná o cechovní truhlu, možná to je tovaryšské nebo mistrovské dílo. Na víku má dřevěná truhla dovedně vyřezávaný znak. Kružítko a úhelnice jsou v učňovské poloze z pozice dneška. Pod nimi je vyřezaný hoblík. Znak je lemován větvičkami vavřínu s plody, uspořádanými do kruhu. Pod hoblíkem je vyřezaný letopočet 1718. Zřejmě se jedná o cech truhlářů. Otázkou je, proč různé cechy ze vzdálených míst užívají stejný základní znak a to tentýž, jaký zednáři užívají dnes. Co je spojovalo?

Podobná symbolika je i na jiných místech. Letos se chci zabývat zejména znaky kamenických hutí a získávání informací o nich. Například na hradě Zvíkově jsou na nejstarší věži hradu kamenické značky, které jsou podobné, možná stejné jako na katedrále v Řezně. Proč? Také velkou záhadou s mnoha nezodpovězenými otázkami je osoba téměř zázračného stavitele jménem Hirzo z Klingenbergu z doby Václava I. a Přemysla Otakara II., jež byl členem Třetího řádu Dominikánů Ordo preadicatorum.

Stačí dodat, že letos se bude pátrat po zednářské symbolice a středověkých hutích při Expedici II ( vznešený název pro dovolenou ), typy už jsou k dispozici.

Vraťme se k původní otázce založení novodobého zednářství. Opakuji svůj názor, že zednářství vzniklo dlouhodobým přerodem cechů a známky tohoto přerodu máme i na našem území dlouho před propagovaným rokem 1717. Ono stojí za zamyšlení, co to vlastně v roce 1717 v Londýně vzniklo a po tomto vzoru vzápětí vznikalo jinde a dále se vyvíjelo. Mám za to, že tvrzení o založení zednářství je dobře živená legenda a má podpořit jedinečnost a vyjímečnost UGLE, která si pak nabubřele a zcela nezednářsky a pomocí protikladných tvrzení osobuje právo o rozhodování o tom, kdo je zednář a kdo ne. Tato propagace má podpořit expanzivní politiku konzervativního zednářství prosazovaného UGLE. Přesvědčování okolí a světa o tom, že jediné správné je to, co se podřídí Londýnu je projev upadajícího impéria, potažmo projev upadajícího zednářského směru. Kdysi světové impérium Velké Británie se snažilo ovládnout co nejvíce kolonií, námořní plavbu, mezikontinentální obchod. Kdo byl největší překážkou a soupeřem? Byla to Francie, vliv Španělska klesal. Anglie původně měla na kontinentu obsazenou velkou část Francie, byla jí postupně z kontinentu vytlačena. Konzervativní protestanská Anglie nestrávila svůj ústup ze slávy a z místa vedoucí světové velmoci. Kolonie se od impéria odtrhly, Irsko a Skotsko žádá svobodu. Podobným způsobem se chovalo a chová anglické zednářství. Stále se snaží rozšiřovat a to často nevybíravými metodami, jež jsou pod úroveň cti a chování zednářů. Tady se jedná o středoevropské zkušenosti s militantními skupinami.

Na kontinentě byli panovníci převážně katolického vyznání a podléhali víceméně papeži. Anglie má od 16.století svojí vlastní protestantskou církev, jejíž hlavou je anglický král. Vztahy Anglie jsou s Římem zpřetrhány. V Evropě v té době probíhá náboženská reformace, nastupuje renesance, osvícenectví, založení zednářské Velkolóže v Londýně v roce 1717. Členy lóží, tedy i Velkolóže mohli být i členové královské rodiny. Dodnes to platí a Velmistři jsou vybíráni a voleni často právě z královské rodiny. Od dob založení je tedy UGLE pod ochranou krále a tedy i církve. Na kontinentě bylo zednářství přijímáno katolickou církví s nevolí a zednáři byli vyhlášeni za nepřátele církve a byli také pronásledováni, i popravováni upálením. V té době bylo nemyslitelné, aby byl někdo mimo katolické náboženství, tedy aby nevěřil v Boha.

Z počátku 18.století pocházejí tzv. Andersonovy Konstituce. Anderson byl Angličan, člen anglikánské církve a její pastor. Tyto Konstituce, dnes téměř zbožštělé cílenou propagandou, nejsou žádnou zednářskou biblí. Jedná se o několik návrhů jednacího řádu pro nové Bratrstvo. Anderson napsal více spisů, než jen Konstituce a tak lze prohlásit o jeho tvorbě a také v jeho spisech vystopovat to, že vycházel z myšlenek spisů J.A. Komenského. Pokud se zmíníme o podobnosti spisů Komenského a Andersona Angličanům, je oheň na střeše. Přece jejich Mistr Anderson nemohl čerpat ze spisů nějakého středoevropana, exulanta, pochzejícího ze země, kde obyvatelstvo chodí v pestrých oblečeních a kočuje. To je mínění Shakespeara. Tedy, že Češi jsou vlastně cikáni. Je to dlouho tradovaný historický omyl ze strany Anglie. Anderson své spisy, tedy i Konstituce, psal i s úmyslem představit a propagovat nový spolek. Dát mu nádech vznešenosti, pompéznosti a vyjímečnosti, i nadšení z proklamace na tu dobu nevídané a neslýchané svobody myšlení...... v intencích zájmů anglické koruny. Obsah Konstitucí je pro dnešní dobu nepřijatelný a odpovídá úrovni myšlení doby, ve které vznikl. Andersenovy Konstituce jsou dnes glorifikovány, zřejmě jako nástroj tradice k podpoře a prosazování spíš skupinových zájmů. Ruku na srdce – Andersenovy Konstituce jsou nám předlohou a vzorem pro činnost Bratrstva, ale jsou pro nás závazné? Přísahali jsme na ně? A kdo z nás je četl a zná? Vždyť co si můžeme představit pod klauzulí, že zednáři nemohou se stát ženy, otroci a hloupí ateisté? Formulace je nesnášenlivá, potlačuje svobodu, s filantropií nemá nic společného, snad je i rasistická. A kolik dnešních zednářů se na ní odvolává? Dovoluji si citaci z Kabaly – žena je dokonalejší než muž a proto pláče. S tím souhlasím a kdo chce diskutovat, ať si poslouží. Ale co je nejdůležitější, Mistr Anderson zavedl ve svých spisech pojem Velký Stavitel Všehomíra, neboli Velký Architekt Všehomíra. Asi se chytře vyhnul střetům s mocí a vyhověl tak anglikánské církvi, králi, i novému svobodomyslnému spolku. Ze spisů Andersonových je možné vydedukovat, že Anderson výrazem V∴A∴V∴ pojmenovává Boha. Proto angličtí zednáři, jinak většinou členové anglikánské církve, tedy protestanti, nemají žádné problémy s církví.

Na kontinentě od prvopočátku byli zednáři a církev nepřátelé. Papežové zednáře exkomunikovali a prohlásili je za nepřátele církve. Tuším, že v roce 1929 byli zednáři papežem vyškrtnuti ze seznamu církevních nepřátel. Pozor, vyškrtnuti byli jen anglosaští zednáři, podléhající UGLE. To je paradox. Papež uznal zednáře z odtržené protestantské církve. Asi je v tom, jak se říká „vyšší zájem“.

Po roztržce s francouzskými zednáři v roce 1877 vytáhli Angličané tzv. „landmarky“, které byly několikrát podle potřeb poopraveny. Ty se dají srovnat s papežskou encyklikou o vyobcování zednářů z církve. Angličané vyobcovávají z Bratrstva zednářů ty, kteří se jim nepodřídili. Zase se někdo povyšuje a prohlašuje se za neomylného. Není to sebestřednost, pokrytectví, či imperiální arogance?

Jménem V∴A∴V∴ je otevírána i uzavírána Lóže. Možná že operativní zednáři otevítali lóži, huť, dílnu jménem Boha. Naše LL∴ simulují práci operativních zednářů, používají podobné nástroje a symboliku. V operativních LL∴ musel každý ovládat řemeslo a umět pracovat s nástroji. Umíme to i my, přibližujeme se nebo napodobujeme operativní LL∴ ? Dost dobře si neumím představit kteréhokolv dnešního zednáře, že by uměl vzít kladivo a majzlík do ruky a vytesat gotické okno. Ale v operativních LL∴ to musel umět každý. Tím chci říci, že naše zednářská práce se redukuje pouze na setkávání se v L∴, kde lze někdy za příznivých podmínek čerpat a rozdávat energii ze setkání a přiblížit se k poznání. To je ale podle mého soudu tak 10 -20 % náplně práce zednáře. Kde je ta další zednářská činnost? Všeobecně jí neprovádíme v Obedienci, nebyla prováděna podle mně ani ve VOČ. Výmluvy.... my na to nemáme finace jako jinde... apod. jsou neoprávněné. Zednářsky pracovat i v profáním světě můžeme podle svých možností a schopností. Nikdo nepožaduje zřizování nemocnic a útulků. Kolem nás je tolik drobné práce, jen chtít. Jde to – mám s tím zkušenost odjinud. Frivolně – stávající naše práce spočívá v sezení, zatleskání, zvolání, agape a případně v honbě za epoletami. Stále sílící lokální fundamentalizmus zednářskou práci znemožňuje a vede k izolaci a k vytvářžení frakcí. Nejsem s tím spokojen – za sebe jsem si předsevzal, že budu zednářství věnovat po zbytek svého života svou invenci, své schopnosti, i materiální a to nadneseně, na plný úvazek. Tak to je podle mého duchovního přesvědčení.